Mimozemšťan, 10 vteřin a James Bond?

Několik předních českých psychologů a psychiatrů má krásné prezentace a přednášky o tom, jak reaguje člověk na podněty světa kolem, a hlavně pak na stres. A toho je teď kolem víc než dost, takže je dobré zopakovat si pár jednoduchých principů použitelných v praxi.

1. Hrozba a smysl (princip "Mimozemšťan")

Zjednodušeně řečeno – naše hlava posuzuje všechno, co se do ní každým smyslem dostane a rychle to vyhodnocuje - v tomto pořadí:

1. Je to hrozba (pro toho člověka, kterého řídím)? - mozek je preventivně skeptik, aby nás chránil, takže pozor na to, stačí mu někdy fakt málo😊

2. Jaký to má/mít smysl? – proč se to děje, co to pro "mého" člověka znamená, co z toho bude?

A přesně s vědomím tohoto principu je dobré přistupovat ke komunikaci s druhými. Tak, abyste hned zpočátku komunikace nebyli hrozba.

Rozhovorů s nadřízeným se spousta lid obává. Často jsou ale právě nadřízení při citlivějších tématech rozhovoru pod ještě větším tlakem než my, podřízení – i když to mnozí umí skrývat a my to tak nevnímáme. A často to skryjí pod to, že začnou rozhovor způsobem, který jim získá převahu hned na začátku a využívají vlastně technik manipulace. Jak?

• využitím uspořádání místnosti, umístěním židlí, vzdáleností od sebe, … - ve svůj prospěch
• neprozradí téma hovoru předem a udržují podřízeného v napětí (toto je někdy ještě pochopitelné)
• používají velmi široký, nic neříkající úvod, často monolog, který zvyšuje tlak na podřízeného
• používají fráze, které řeknou tak, že je okamžitě jasné, že o toto v rozhovoru nepůjde ("Co doma, co děti?" zeptal se mě jednou šéf… "Jo, všechno OK." – odpověděl jsme slušně… jakožto svobodný a bezdětný člověk…). Pozor i na úvodní "Jak se máš?" – opravdu to chcete vědět a opravdu zvládnete i reagovat na to, co druhý odpoví ("Je to špatný, doma je to na levačku, pokazilo se mi auto, …" – a Vy mu právě chcete dát výtku nebo oznámit přeložení jinam, propouštění)?
• kladou nepřipravenému podřízenému dotazy, které ho ještě víc znejistí ("Určitě tušíš, proč jsem si Tě zavolal?", "Jestlipak jsi přemýšlel, proč jsem si Tě zavolal?", "Asi to vnímáme stejně, že by …?") – mohu Vás ujistit, že většina Vašich podřízených nemá křišťálovou kouli, ani potřebnou úroveň asertivity – a dostáváte je tím do varu, útlumu nebo kolapsu).

Vtipné je, že takto dokáží nadřízení popsat úvod rozhovoru a potom klidně říct: – "A představ si, že on se mnou potom vlastně vůbec nekomunikoval, jen tam seděl, jak nějaký ignorant!" nebo "Samozřejmě se hned začal bránit, ani mě nenechal doříct, o co přesně jde!", "A v ten moment se rozbrečela a já nevěděl, co dělat."

Doporučení?

• nedávejte už na úvod komunikace druhému do cesty překážky – slovní, ani ty fyzické
• kde to jde – a většinou ANO! (ne to 2012😊) – řekněte druhému už předem, o jakém tématu rozhovoru bude, příp. svá další očekávání
• uvědomte si, co o dané věci druhý ví, jestli o ní vůbec něco ví a jaký bude jeho postoj, otázky, obrana, jak reagoval posledně, co na něj ne-/funguje atd.
• využívejte pravidla 10 vteřin a Jamese Bonda

2. Pravidlo 10 vteřin

Do 10 vteřin od začátku rozhovoru sdělte druhému jasně a stručně, PROČ ho někam zvete / PROČ jste si ho pozvali, sešli se s ním (případně to zopakujte, pokud jste ho už při pozvání o tématu informovali).

"Ahoj Davide, pozval jsem si Tě proto, abychom spolu probrali včerejší zakázku pro XX a.s., kde došlo k pozdní expedici …".

Řekněte to tak, aby to bylo zcela zřejmé a nedalo se to s ničím zaměnit. Aby druhý hned zjistil, o co jde, jak na tom je. A na to se dobře hodí poslední pravidlo …

3. Pravidlo Jamese Bonda

Asi znáte oblíbenou hlášku J. Bonda, kterou oslovuje barmany, když si nechává připravovat svůj oblíbený drink? Ano správně - "Protřepat, nemíchat!" – a toho je dobré se držet i při vedení lidí a komunikaci. O co jde?

Chcete druhého pochválit? - nemíchejte to se zadáním úkolu před či po pochvale, nebo třeba s výtkou. Chcete informovat o vývoji zakázek nebo chystaných organizačních změnách ve výrobě s dopadem na zaměstnance? Nemíchejte to s informací o natírání skříněk v šatnách. Uvědomte si, za kým jdete, a co a jak oni potřebují slyšet.

Položte si otázku "PROČ?" – "Proč to dělám? Čeho chci dosáhnout? Jak chci, aby se druhý cítil?" Tak třeba smyslem pochvaly je, aby se druhý cítil dobře a odešel z Vaší kanceláře s úsměvem, ne zavalen novými úkoly, protože "je nejlepší"😊. Ale to už je o dávání fungující zpětné vazby a o tom zase někdy jindy.

Právě v období krizí a nejistoty jsou lidé citlivější a potřebují častější, a hlavně jednoznačnou a pravdivou komunikaci "shora" – od firmy i svého šéfa. Strach způsobuje nejistota a tu zase především neinformovanost - co je, co bude?

A ještě 4. mých oblíbených 6 přátel manažera: pokud víš (nebo umíš odpovědět na) "Proč? Co? Jak? Kdo? Kdy? Kde? (a za kolik?)" - máš všechno, co potřebuješ;)

Hodně fajn rozhovorů a odvahy věci měnit!